Patříte mezi rodiče, kteří tráví se svými ratolestmi moře času na dětském hřišti? V tom případě možná nevíte, ale vědět byste měli, že i dětská hřiště mají určitá nepsaná pravidla, která by měli dodržovat jak děti, tak jejich rodiče. Říkejme jim „etický kodex“ dětských hřišť. Jeho cílem je, aby bylo hřiště bezpečné a aby se na něm všichni bez rozdílu věku cítili dobře. Za podstatné považuje i předcházení mnohdy zbytečným konfliktům mezi návštěvníky.
Dětské hřiště lze vnímat jako první sociální skupinu, do které se dítě dostává mimo rodinu ještě před absolvováním dětských jeslí a stejně tak školky. Právě na hřišti, při přítomnosti cizích dětí, získává první návyky z kolektivu, učí se, jak se začlenit, jak si hrát a jak komunikovat s ostatními dětmi. Role rodiče je zde jasná. Má dítěti ukázat, co na hřišti dělat a co naopak nedělat, aby si neublížilo, popřípadě aby nezranilo kamaráda. Rodič je na hřišti ten, který ratolest směřuje, aby pomáhala kamarádům, byla ohleduplná a dokázala se podělit – ať už o hračku, nebo o svůj prostor. Rodič je zkrátka vzorem, a to se nemění ani na výsostném území malých uličníků.
Na co byste měli na hřišti vždycky dbát?
Mějte oči otevřené. Dětská hřiště často svádějí k tomu, aby se maminky zapovídaly a vnímaly situaci jako nerizikovou, nebo že se při tak vysokém počtu dospěláků všude kolem nemůže nic stát. Bohužel, statistiky mluví jasně. V těchto situacích dochází k úrazům nejčastěji.
Dalším pravidlem dětského hřiště je nezdržovat se zbytečně na jednom místě. Myslete na ostatní, pohrát si chtějí všechny děti a blokovat skluzavky či dětské domečky jen pro vaše by bylo sobecké.
Bezpečnost je základ
Ačkoli to někdy může být těžké, snažte se nevychovávat cizí děti. K vaší holčičce se přiřítil nějaký hromotluk a vzal jí lopatičku? Upozorněte jej na nevhodné jednání, ale výchovnou lekci nechte na jeho matce a nepouštějte se do kárání – mohli byste nepříjemně narazit. Až pokud se druhá maminka ukáže jako laxní, slušně ji na synovo chování upozorněte.
I na dětském hřišti se vždy chovejte tak, jak byste chtěli, aby se druzí chovali k vám. Nikdy navíc nezapomínejte na dětské učení se nápodobou a na to, že jste jim i na jejich „písečku“ největším vzorem.
